Zvonice se zvony srdcem vzhůru
Před kostelem je starobylá dřevěná zvonice z roku 1630. Dřívější zvonice vyhořela za náboženských bouří třicetileté války v roce 1629. Tehdy tu vzniklo povstání rovenských a okolních luteránů proti rejtarům, kteří chtěli časně zrána 9. srpna městečko obsadit, aby tu mohl jezuitský misionář P. Matěj Burnatius z Jičína vykonat missie. Proti přesile lidu, který se sběhl, nemohli nečetní rejtaři nic svésti, proto ze msty zapálili zvonici, na níž se zvonilo na poplach. Rozbouřený lid vpadl potom do Libuně, kde vyčkávajícího tam P. Burnatia i s jeho průvodcem, studentem Janem Rokytou, zavraždili. 17 zajatců z pochytaných pak vzbouřenců mělo být popraveno, ale na domluvy jezuitů přestoupili ke katolické víře a dostali milost, jen jeden byl popraven.
Již následujícího roku 1630 byla shořelá zvonice znovu vystavěna a pořízeny dva nové zvony, které ulil mistr zvonař Martin Schrötter z Hostinného nad Labem. Třetí, nejmenší zvon byl pořízen v roce 1639.
Dnešní zvonice je vybudována na osmibokém základě ze silných dřevěných trámů a prken a pod šindelovou střechou skrývá světovou zvláštnost – zvony, obrácené srdci vzhůru, jež se uvádějí v pohyb šlapáním.
Jmenují se:
- Jan Křtitel (výška 100 cm, průměr 110 cm, váha 15 q)
- Václav (výška 118 cm, průměr 129 cm, váha 24 q)
- Jiří (výška 80 cm, průměr 85 cm, váha 6 q)
Zvony jsou vyladěny v trojzvuk e‘, fis‘, ais‘. Zvoní se takto: zvoník se zachytí pravou rukou za držadlo v trámu, druhou odstraní tyč, kterou je zvon upevněn, takže se zváhne dolů a letí zase vzhůru. Neotočí se však dokola kolem své osy; než dosáhne vrcholného bodu, padá zase zpět. Aby se nezastavil, šlape zvoník na dřevěný krk zvonu a tak ho stále rozhoupává, aby zase letěl vzhůru. Teprve když se vyzvánění blíží ke konci, přišlápne zvoník silněji, zvon se roztočí kolem osy a tu jej zvoník zachytí v nejvyšší kolmé poloze tak, že postaví nohu na příčné podpěradlo, přistaví na ně opět tyč a tak je zvon zase upevněn.
Zvony nebyly ani za první, ani za druhé světové války zrekvírovány.
