Centrum Walzel, zdařilá rekonstrukce hodnotné industriální památky
Budova někdejší textilní továrny firmy Josefa Walzel a synové v Meziměstí se ve výborné kondici dožívá výročí 135 let od jejího postavení, v roce 2021 si připomeneme výročí 170 let od založení firmy. Budova zažila mnohé vzestupy a pády, spojené s dramatickým vývojem textilního průmyslu na konci 19. a začátku 20. století, následně s ještě dramatičtějším vývojem politickým. Rozpad rakousko-uherské monarchie po první světové válce znamenal ztrátu odbytišť, připojením českého pohraničí k Velkoněmecké říši hned v počátku druhé světové války přišla Walzelova továrna o zdroje surovin a její provoz byl zastaven. Obnovy textilní výroby se nedočkala ani v poválečných letech, stala se na dlouhá léta chátrajícím skladištěm a na konci druhého tisíciletí jí hrozila demolice.
Záchrana objektu mohla přijít jen s novým záměrem využití, který vznikl na základě myšlenky na vytvoření víceúčelového komerčního a zábavního střediska Centrum Walzel. Základním předpokladem však byla celková rekonstrukce a přeměna ryze industriálního objektu v moderní provoz s přívětivým prostředím a přitom technicky a logisticky funkční. Důležitým hlediskem byl model ekonomické udržitelnosti, tedy vytvoření náplně a služeb, které zajistí Centru Walzel prosperitu. To vše při primárním zadání investora s důrazem na zachování objektu v jeho původní hmotě, podobě a podtržení vnitřního i vnějšího rázu typické tovární architektury z počátku průmyslové doby.
S odstupem více než pěti let od rekolaudace budovy lze říci, že se podařilo všechny zmíněné parametry splnit. Rekonstrukce se neobešla bez kompromisů, vynucených zpřísněním norem stavebních, bezpečnostních, protipožárních a hygienických, stejně jako nezbytností technologických a komunikačních řešení v důsledku změny účelu objektu. Jednalo se například o nutnost obezdění litinových sloupů, jež po desetiletí vynášely obrovské plochy stropů vícepodlažní budovy. Novodobá okna s vakuovými skly nahradila zbytky oken jednoduchých v tradičním tabulkovém členění, které však bylo rafinovaně imitováno vnějšími mřížemi evokujícími původní ráz.
Na rekonstrukci objektu lze pozitivně hodnotit především investora, kdy aniž by se jednalo o chráněnou památku, byla budova v maximální možné míře rekonstruována do původního stavu. V nedotčené formě byla zachována hmota budovy, stejně tak její základní vizuální dojem, a to ze všech stran objektu, včetně strany do dvora. Prakticky všechny okenní otvory byly zachovány v původním rytmu, tvaru a velikosti, rovněž surová industriální dekorativnost neomítanými cihlami v nadokenních obloucích a pískovcové parapety. Původní dojem zachovává také pultová střecha. Vše v řešení, které zvyšuje komfort užívání objektu, prodlužuje jeho životnost a přitom respektuje tradici vzniklou v době výstavby železniční trati Choceň – Meziměstí – Broumov, kdy se do regionu dostala tato tehdy zcela cizorodá architektonická typologie, avšak rychle a bezproblémově přijatá a z dnešního pohledu naplno zdomácnělá. Naopak jakýkoli výrazný zásah do jejích strohých, úsporných a vpravdě zásadových schémat by byl vnímán jako neestetický a nepřijatelný. Takových zásahů citlivý a pokorný přístup architekta ke geniu loci celé budovy i vstřícný přístup je však obnova budovy prosta a industriální charakter je dodržen dokonce i barevností fasády a interiérů, což celkový dojem umocňuje při zachování decentního, přesto elegantního vzezření.
Členité interiéry budovy na mnoha místech překvapí řadou původních detailů i konstrukčních celků, jako jsou restaurovaná pískovcová schodiště, pohledové traverzy, relikty někdejších vstupních otvorů opatřené pískovcovými zárubněmi, dřevěné konstrukce v nejvyšším patře a podobně. Tyto a mnohé další prvky jsou příjemným oživením vizuálního prostředí a napomáhají vědomí pobytu v historicky cenném a doceňovaném objektu. Celkově lze přeměnu zchátralé továrny na víceúčelové Centrum Walzel hodnotit jako velmi zdařilou, v mnoha ohledech příkladnou, která je přínosem nejen pro objekt samotný a jeho uživatele, ale také pro město Meziměstí a potažmo celý region Broumovska, neboť budova po rekonstrukci splývá s prostředím, vytváří týž jednolitý celek s ostatními budovami někdejšího „Establishmentu Walzel”, jako tomu bylo v době největší slávy firmy a stala se skutečným centrem, městotvorným prvkem, který obohacuje komunitu. Ačkoli je funkce Centra Walzel v lokalitě nová, objekt se stal zcela přirozenou součástí oblasti, dnes těžko odmyslitelnou. Jedná se o příkladné oživení industriální památky, jaké nemá v širším regionu obdoby.
Petr Bergmann
Institut regionální paměti, zapsaný ústav
